Klub chovatelů kníračů

Mistrovství světa kníračů 2026 – FCI-IGP-FH - pohledem teamleadera

Mistrovství světa kníračů ve švýcarském Aarau pro mě bylo novou zkušeností. Měla jsem možnost se poprvé zúčastnit v roli teamleaderky českého týmu v kategorii FCI-IGP-FH.

Českou republiku v této kategorii reprezentovaly tři feny – dvě velké kníračky a jedna střední kníračka v barevném rázu pepř a sůl. Na start se postavily Hanka Konrádová s Charismou Radinie, Maruška Lohrerová s desetiletou Aurelií Arx Fortunae a Lída Růžková se svou střední kníračkou Opale Saltus ze Zahrabske.

Za každým startem stojí hodiny tréninku, spousta úsilí, času, financí a především silné pouto mezi psovodem a jeho čtyřnohým parťákem.

Začátek mistrovství a organizace

Hned první den po losování se objevily organizační nesrovnalosti v harmonogramu závodu. Situace se vyjasňovala až v průběhu večera a teprve po 21. hodině jsme se dozvěděli, zda následující den nastoupíme k závodu. Pro závodníky i doprovod to znamenalo poměrně dlouhé čekání na konečné informace a určitou nejistotu při plánování následujícího dne.

Celé mistrovství se však neslo v přátelském duchu a ráda bych vyzdvihla práci rozhodčích, kladečů a všech organizátorů. Velmi pozitivně jsem vnímala důsledný a férový přístup rozhodčích k závodníkům. Před odjezdem na stopy se například čekalo na příjezd posledního závodníka, tak aby losování mohlo proběhnout za účasti všech. Rozhodčí si průběžně kontrolovali, zda jsou přítomni všichni závodníci. Také při zavádění na stopy si zaváděči kontrolovali, zda mají všechny závodníky. 

Právě tyto zdánlivé drobnosti považuji za důležité. Ukazují respekt ke každému účastníkovi a snahu zajistit stejné podmínky pro všechny.

Stopy a náročné podmínky

Terény stop byly rozmístěny na různých místech v okolí německého Stühlingenu, takže nás během mistrovství čekalo poměrně hodně přesunů a to i mezi jednotlivými stopami. 

Bohužel nám příliš nepřálo počasí. Především středa byla zkouškou pro všechny zúčastněné. Hustý déšť začal už v ranních hodinách a provázel nás po celý den, až do vypracování poslední stopy.

Velký obdiv a uznání si zaslouží rozhodčí a kladeči, kteří v těchto podmínkách vydrželi po celý den. Strávit dlouhé hodiny v hustém dešti, rozbláceném terénu a přitom se plně soustředit na výkon každého závodníka není samozřejmostí. Nasazení a profesionalita rozhodčích si zaslouží velké uznání. 

Středa – den, který nám příliš nepřál

Ve středu nastoupila jako první z české výpravy Hanka Konrádová se svou fenkou Charismou Radinie. Vylosovaly si startovní číslo jedna. Při příjezdu na místo se terén jevil jako velmi pěkný a slibný. Bohužel se však už po několika metrech ukázalo, že je za horizontem rozrytý od divokých prasat. Za těchto okolností bylo nemožné stopu korektně vypracovat a Charismě se ji tentokrát nepodařilo dokončit.

I to je součástí stop  – vedle připravenosti psa a práce psovoda hraje svou roli také terén a někdy i pořádný kus štěstí při losování. Tentokrát Hanka bohužel štěstí neměla.

Další českou reprezentantkou byla Maruška Lohrerová se svou desetiletou fenkou Aurelií Arx Fortunae. Holky se vydaly vstříc své stopě s odhodláním, bohužel se však Aurelii nepodařilo správně zvládnout nástup do oblouku na kamenitém terénu a následně lom znovu dohledat. Přesto jsme byli rádi, že si obě y mohly stopu alespoň dokončit v rámci tréninku a odvézt si tak další zkušenost.

Čtvrtek – další náročná zkouška

Ve čtvrtek přišla řada na Lídu Růžkovou a její střední kníračku Oru. Ani jim tentokrát podmínky příliš nepřály. Terénem se proháněl silný vítr, se kterým si Ora bohužel nedokázala poradit, a ani této dvojici se nepodařilo stopu dokončit.

Pátek – konečně důvod k radosti

V pátek se na českou výpravu usmálo trochu více štěstí. Déšť nás sice provázel po celý den, tentokrát však nebyl tak intenzivní jako ve středu.

Jako první z našich nastoupila Maruška Lohrerová s Aurelií Arx Fortunae. Jejich stopa vedla v blízkosti stožárů vysokého napětí, odkud se po celou dobu ozývaly nepříjemné zvuky. Aurelii to ale z míry nevyvedlo a společně s Maruškou dokázaly stopu dokončit za krásných 76 bodů.

Pan rozhodčí ocenil především přesné lomy. Bohužel Eliška přešla dva předměty a také tempo nebylo úplně podle představ pana rozhodčího, což se promítlo do výsledného hodnocení. Přece jen má již 10 let. Holky ale ukázaly, že se nevzdávají, a zaslouží si uznání. 

Na poslední stopu pátečního dne nastoupila Hanka Konrádová s Charismou Radinie. A to už byla Ria, jak ji známe!

Hned od začátku nasadila své tempo a celou stopu zvládla dokončit za pouhých 14 minut. S přesnými lomy a všemi nalezenými předměty si vybojovala nádherných 96 bodů.

A nebyl to jen krásný výsledek. Svým výkonem Charisma doslova překvapila všechny přihlížející. Její rychlost, odhodlání a jistota, s jakou stopu vypracovala, vzbudily velký obdiv. Byl to mimořádný výkon a podle Canivy také nejlepší výsledek v kategorii FCI-IGP-FH na celém mistrovství.

Pro českou výpravu to byla obrovská radost a krásná odměna za předchozí náročné dny.

Sobota – bojovnost až do konce

V sobotu přišla řada ještě na Lídu Růžkovou s Orou. Holky si po předchozím nezdaru spravily chuť a od paní rozhodčí si odnesly krásných 85 bodů. I ony ukázaly, že patří mezi velké bojovnice a že se vyplatí nevzdávat se ani po nepovedeném startu.

Nedělní vyhlášení a závěr mistrovství

Slavnostní vyhlášení výsledků se konalo v neděli. Ani tentokrát nám však počasí nepřálo. Během vyhlašování se spustil silný déšť a zanedlouho jsme byli mokří jako myši. Nástup byl v dešti, nechyběly ani proslulé bubny. Bohužel to počasí dost pošramotilo závěrečnou atmosféru celého mistrovství a všichni se rozutekli. 

Přes všechny organizační komplikace, náročné terény i nepřízeň počasí odjíždíme s novými zkušenostmi, zážitky a především s hrdostí na naše reprezentantky a jejich  parťáčky. 

Mistrovství světa ale není jen o bodech, výsledkových listinách a umístění. Je především o setkávání lidí, které spojuje láska ke kníračům a kynologii. Měli jsme možnost potkat staré přátele, poznat nové a zase se setkat se všemi milovníky kníračů, kteří nejsou jen na ozdobu. 

A právě to je na podobných akcích možná to nejhezčí . Domů si tak neodvážíme jen výsledky, ale také spoustu vzpomínek a pocit, že jsme mohli být součástí dalšího společného setkání.

Děkuji všem našim reprezentantkám za jejich nasazení, bojovnost a reprezentaci České republiky. Bylo mi ctí být součástí českého týmu v roli teamleaderky.

Kristýna Trnovcová